Michal Živný

The total number of grave coins found in slavic cemetery in Diváky is 15. The coins were predominantly discovered in graves of adult individuals, above all in men´s ones. In one grave we have found only one coin.Their most frequent location is chest (by women) and pelvic (by men) region. The maximum occurence of coins in graves coincides with years 1035-1060. Their bigger share is represented by Hungarian coins, above all denars of the king Andrew I. (1046.1060). The coins were the most probably ritual objects (the dead obole), it means they were deposited in grave intentionally. They are interpreted as value equivalents of former nutritional grave gifts, which were given to the graves very broadly in 9th and 10th century. The necropole in Diváky does not surpass the situation recognized in other contemporary burial grounds in Moravia.

The object of this article is to reconstruct position of coins in graves and interpret it in relation to anthropological characteristics of skeletal remains. The coins have been found in graves in many positions. The most usual place is the palm of the hand, where about 31% of coins were found. But originally the coins could be placed in palms in more cases. The original rate of coins in palms could reach 39-48% in this case. The right palm is preferred. In region of thorax about 17% of coins were found, in region of pelvis about 16% of them. In oral cavity only less than 2% of coins were detected, but the original number could be higher (5-8%). About 7% of them had no assiciation with the skeleton - in grave fill, in areal of necropole etc. No provable relation between coin position and anthropological characteristics od skeletal remains (sex and age) exists, only in female graves the higher rate of coins in chest region was detected. In this aspect the particular localities differ one another.

Discovery of christian skeleton burial ground with 19 persons from 3rd third of 9th century till half of 10th century. Archaeologically and anthropologically analysed, pathological changes included. Probably the burial ground of aristocracy.

From 2002 to 2004 the former Olomouc Castle saw a rescue archaeological survey of Baroque coach halls; the survey located a burial ground from late 9th century - early 10th century. Skeleton remains found in the burial ground were submitted to anthropological survey. The skeleton remains include 20-27 individuals - children, males and females of different ages. Most children died at the age of 0, 2 or 3 years; males and females were predominantly 40-60 and 20 40 years old, respectively. The remains showed usual pathological signs such as caries, alveolar inflammations with subsequent loss of teeth, and cribra orbitalia as a result of unspecified diseases. One child skeleton (context 331) showed a complex pathological finding, above all on the inner side of parietal bone, which bore traces of haemorrhage or inflammation.

Archaeological context n. 452 from the Denisova Street in Olomouc contained skeletal remains of a woman of low to middle stature, deceased probably in the 10th century, most likely at the age of around 50. The unusual position of skeletal remains and the isolation of the grave indicate a rather uncommon burial, the kind usually connected with preventive measures against vampirism or revenance. Although we would like to avoid such hypothesis, we are rather unable to do it.

Today we register about 390 pieces of grave coins from 66 localities of 11th and 12th century in region of Moravia. The coins compensated the former nutritional grave equipment because of its small size as a reaction on intensified church supervision, which controlled the observance of Christian principles in burial rite. In such way it indicates the persistence of heathen behaviour of common people in environment, that already was officially Christian.

So far 26 coin have been found in the early-medieval graves at Diváky. Their most frequent location is the area of the chest (dominant with women) and pelvic area (dominant with men). The most coins (52%) are dated to the time interval 1035-1060. Concerning the location of the coins the Diváky burials differ from others from 11th century by a smaller proportion of the location in the area of hands (which is the most frequent in graves of this period) and with a higher frequency of deposition in the areas of pelvis and head. In other aspects of the burial rite (deposition of coin according to the sex of the dead, proportion of burials with coins or temporal distribution of the coins) the Diváky burials correspond with the character of coins from other Moravian sites of the time.

Publikace pojednává o dnes již zmizelém hřbitově u kaple sv. Lukáše v Moravské Ostravě. Práce vychází z archeologického výzkumu (Puchmajerova ulice v roce 2007) a pramenného bádání v archivech České republiky. První část je věnována vývoji samotného hřbitova od jeho založení okolo roku 1585 přes vybudování kaple sv. Lukáše po jeho zánik a zboření svatostánku v roce 1894. Druhá část se snaží přiblížit lidi, kteří byli na hřbitově pohřbeni. Čtenáři se tak budou moci obeznámit nejen se zde pochovanými duchovními, umělci nebo vojáky, ale i s cizinci, sluhy anebo žebráky. Třetí část zpřístupňuje konkrétní hrobové situace s lidskými ostatky a výbavou, která byla se zemřelými uložena do země. Kosterním ostatkům jedné ženy bylo možné díky kombinací archeologického, antropologického a historického bádání znovu vrátit jméno. Poslední část zahrnuje přílohy, v rámci nichž lze zhlédnout rekonstrukci obličeje muže a ženy na základě lebky, přečíst si seznam nejčastějších příjmení lidí pohřbených na nekropoli, anebo se něco dozvědět o farářích Moravské Ostravy v době existence hřbitova.

The necropole from Dolní Věstonice-Na Pískách (end of 8th-mid of 11th century AD) is one of the largest Early Medieval necropoles from Czech republic and Central Europe. From the total number od 883 specimens approximately 55 % represent the children and subadult individuals (age 0-20 years). Under the terms of demographical analyses also the correction of potentially deficient age categories (1st year of life and category 1-5 years) has been carried out. This procedure has raised the expected numbers of youngest children to more real level. It is probable, that the structure of set of available anthropologically analysed skeletal remains is influenced by artificial factors rather than natural mortality processes and so the set is not representative for some demographical analyses.

The aim is to present the individual results of the basic anthropological and demographic analyses of archaeologically excavated skeletal contexts (i.e. results of sex and age estimation including the presentation of the state of preservation of these skeletal remains) in the form of a catalogue, so it represents collection of primary (original) data. The individual results of the osteometric analysis, which represent the other numerous set of the anthropological data, are presented only by electronical form in attached CD because of their huge amount.

The objects of the basic anthropological survey are human skeletal remains from peak and late medieval, as well as early modern period cemetery surrounding the church of St. James in Brno, that are dated approximately to 13th - 16th century. The set of main individuals consisted of 20% of juveniles (208 individuals) and of 80% of adults (833 individuals). The sex of was estimated in 572 individuals, which represents about 65% of all adult individuals. Of this number there were 299 men (55%) and 243 women (45%). The concrete value of age estimate was made in 299 individuals, which is approximately 36% of all adult individuals. The most frequently occurring was (without respect to sex) the age group of 20-40 years (adultus), which included 154 individuals (about 52%).

V současné době známe z moravských hrobů z 11. a 12. století přibližně 400 mincí, což představuje asi 80-90% všech z Moravy známých mincí hrobového původu. Mince byly nalezeny v nejméně 378 hrobech na 72 lokalitách. Maximum jejich výskytu spadá do let 1035-1085. V hrobech nacházíme mince uherské (převládají v první polovině 11. století), moravské (dominantní v druhé polovině 11. století), zřídka i jiné. Podíl hrobů s mincí na jednom pohřebišti je variabilní. Jeden hrob obsahuje většinou pouze jednu minci. Nejfrekventovanější uložení je v dlani kostry (minimálně 31%), více je zastoupena dlaň pravá. Neexistuje prokazatelný vztah mezi uložením mincí v hrobě a pohlavím a věkem kosterních pozůstatků. Mince byly do hrobů vkládány nejčastěji intencionálně z rituálních důvodů, měly tedy funkci „obolu mrtvých“. Nejpravděpodobnější vysvětlením významu tohoto zvyku spočívá v úloze mince jako ekvivalentu věcných předmětů záhrobní výbavy, vyskytujících se ve starších slovanských hrobech, které byly nahrazeny mincí z důvodů její lepší utajenosti v hrobě před církevním dohledem nad pohřební ceremonií. Ve výjimečných případech nacházíme v hrobech i ekvivalenty mincí ve funkci obolu mrtvých. Mince je předním archeologickým pramenem k datování hrobů i jiných nálezů.

V současné době známe asi 360 moravských lokalit s hroby z 11. – 15. století. Z tohoto počtu je asi 250 lokalit datováno do 11. – 12. století, kdy se naleziště soustřeďují především v oblasti tzv. starého sídelního areálu. Hrobů je známo asi 3000 – 4000. Z období 13. – 15. století známe na Moravě asi 100 nalezišť lidských kosterních pozůstatků a několik tisíc hrobů. Pohřební ritus tohoto období byl ovlivněn především christianizací na jedné a feudalizací na druhé straně. Na přelomu 8. a 9. století došlo na Moravě k přechodu žárového pohřebního ritu v kostrový. Rezidua původního pohřebního ritu (žárové a mohylové hroby) se do 11. století zachovala již jen sporadicky. Nejčastějším typem nekropolí z 11. – 12. století byla plochá venkovská řadová pohřebiště. Ve 13. – 15. století převládalo pohřbívání na kostelních hřbitovech. V jednom hrobě bylo uloženo obvykle jen jedno tělo, a to v poloze na zádech, s lebkou na týlu, s pažemi podél těla (11. – 12. století) či rukama na břichu (13. – 15. století) a s nohama nataženýma. Orientace koster má obvyklý směr Z-V. Hrobové jámy měly nejčastěji půdorys obdélníka. Jejich délka a šířka odpovídají obvykle parametrům pohřbeného těla, hloubka a kubatura hrobů jsou většinou velmi malé. Některé hroby byly povrchově označeny náhrobními kameny, v menší míře se v nich objevila kamenná či dřevěná úprava. V některých hrobech spočívala kostra v rakvi. Hrobový zásyp se výrazněji neodlišoval od okolního podloží, v němž byl hrob vyhlouben. Hroby z 11. – 15. století mají obvykle velmi chudou výbavu. V hrobech z 11. – 12. století se nejvíce vyskytují esovité záušnice a mince ve funkci obolu mrtvých. Původní pohanské artefakty („milodary“), jako keramické nádoby, vědra, skořápky vajec, zvířecí kosti atd., se v hrobech objevují již jen ojediněle. V hrobech z 13. – 15. století nenacházíme obvykle žádnou výbavu, relativně nejčastějším artefaktem jsou v nich přezky. Pohřební ritus má tedy v 11. – 15. století již křesťanský charakter a změny, jež provázely jeho vývoj, jsou na podobných sociálních a kulturních základech sledovatelné paralelně i v sousedních zemích a zpětně i ve vyspělejších zemích západní Evropy.